Výzkumy dlouhodobě potvrzují, že vulgarita je v českém školním prostředí vnímána odlišně u chlapců a dívek:
Starší žáci (7. třída) lépe rozlišují mezi formální a neformální situací. Vulgarismy se u nich objevují především o přestávkách jako prostředek sblížení s vrstevníky, zatímco ve výuce je dokážou lépe potlačit.
Používají vulgarismy statisticky častěji. Jsou u nich vnímány jako součást maskulinní role, projev síly a sebevědomí. Mají také nižší citlivost na situační pravidla, tedy mluví vulgárněji i v nevhodných situacích.
Rodina zůstává hlavním zdrojem první zkušenosti s vulgarismy, přičemž důslednost rodičů v raném věku zásadně ovlivňuje budoucí mluvu dítěte.
U dívek vulgarita prudce stoupá v období adolescence (7. třída a výše). Dívky však bývají v používání sprostých slov "strategičtější" – využívají je k rebelii nebo k upevnění pozice v dívčím kolektivu, ale lépe je skrývají před učiteli. Příčiny a vlivy
Detailní srovnání těchto věkových skupin najdete například v bakalářské práci Hany Novotné na Univerzitě Karlově nebo v odborných článcích na portálu Studia Paedagogica .